Voda

Vody bylo dost, piva víc.

Měli jsme štěstí v neštěstí, když nás hned první den přepadl slejvák jako blázen. Na hladině byly od bubnování deště bubliny. Tomáš nám to zorganizoval dobře, v Nižboru uviděl na zdi znamení - pelikána - a věděl, že jsme na místě.

Čekal tam na nás stánek se štamgasty, co si s námi dali rum, abysme se tolik neklepali. Máme nového kámoše skláře. Podle něj by ale Radek "nevyfoukl ani h****." Nevadí, řešíme dál kemp a majitel stánku, co s námi popíjí, volá známým. Že prý kemp (naší cílovou stanici) zrušili před pár lety. Ale pán na telefonu byl neuvěřitelný a nechal nás spát u sebe doma. (Pozn.: V Čechách ještě existujou dobrý lidi.). 

Bandu sedmi promočenců, i s loděma.

Aby to nebylo málo, tak v celé vesnici nešel proud a teplá voda. Šli jsme tedy do vesnice na lov pro nějakou večeři a v tom mi na mostě spadl foťák na zem. Au! Odpadl přední plat z objektivu, ale foťák vodu dofotí úžasně. 

Našli jsme staročeskou hospodu, kde na zdech ve tmě visely luky, sekery a dvoumetrové kladivo. Zabíráme si, koho čím dostanou, než z nás udělají polívku.

Česnečku mají výbornou. 

Jdeme domů a po tmě se plížíme rozestavěným domem. Čekáme, kdy nás sní a Pája si píše na Facebook poslední status. Ale když dorazíme, paní domácí nám se Zůzou ještě nabídne kafe a pustí nás k sobě do koupelny si vyčistit zuby. (Pozn. V Čechách...však víte;) 

Druhý den ráno si Tomáš (organizující) vesele vyčistí zuby a od té doby bude svítit sluníčko. Díky Tome.

A dál už je to nuda.  Soulodíme, kluci sem tam najíždějí do stromů a z lodi v klidu pozorujeme, jak lidi lezou po skalách. Výsledek - smažák na každý den. (Stárneme, zvládali jsme i víc.)